Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stránky a jejich obsah

20. 12. 2006

 

magické příběhy ze života


 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

za 5 minut dvanáct

(Mia, 23. 9. 2008 21:45)

Včera se mi zastavily ručičkové hodinky přesně za 5 minut dvanáct (asi v nich došla baterka), nicméně je to takové zvláštní, že zrovna za 5 minut 12, co si o tom myslíte? (osobně z toho mám smíšené pocity)

Obláčky :))

(Pét, 23. 9. 2008 9:10)

Zdravím všechny lidičky :)) Měla bych prosbu, stala se mi taková věc, že jsem již 3 x viděla u sebe takový malý neprůhledný obláček. Byl to takový asi 20 cm velký obláček, krásný obláček a byl ode mě asi tak na 2metry. Zajímavé je, že jsem se ho nebála ba naopak jsem se na něj usmála, ale ani nevím proč, nemám tušení co obláček znamená, viděla jsem ho na návštěvě , potom v práci a nakonec doma v ložnici. Nesetkali jste se s tím někdo, nebo nevíte co by to mohlo být či znamenat? všem moc děkuju za odpověď. Pét

Bůh žehnej andělům :-)

(Martina, 21. 9. 2008 1:58)

Mě andělé velmi pomáhají na mé cestě životem, za což jim patří neskutečný dík a má úcta. Rozhodně tímto všechny, co jsou zde, nabádám, aby s nimi začali komunikovat.

Musím říct, že od doby, co s anděly komunikuji - i když zatím je to spíš můj jednostranný monolog - se cítím líp. Psychicky i fyzicky. Už nejsem tak vyčerpaná, začínám nalézat pravou podstau života a pomalu se v něm orientovat. A také se učím mít sama sebe ráda, což je pro ivot dost podstatné. Kdo mě k tomu navedl? Samozřejmě oni. A jsou fakt super. I když se k nim občas chovám jako k póvlu, a pak se za to kaju, nikdy mě neopustili a dělají, co mi na očích vidí. Za to jim patří ten největší dík. Snad jim to také budu moci někdy oplatit.

Pro Lidku - urgentní vzkaz

(Martina, 21. 9. 2008 1:44)

Pro Lidku - duchové takto děsivě nevypadají. Běžte k doktorovi, a snažte se na svém psychickém stavu sama zapracovat. Vím, o čem mluvím. Doktor sám vám nepomůže, musíte sama chtít a nenechávat celou zodpovědnost na něj. Mimochodem, duchové se vám zjeví, jestliže jstena to připravená, rozhodně tady nejsou, aby vás děsili. To, co jstze zažila, byly halucinace. Pokud byste viděla skutečného ducha, byla byste v šoku, ale pak byste pocítila klid a byla byste v pohodě. Jak odlišit halucinace od skutečných zjevení - pokud se přitom cítíte příjemě, ta věc nebo událost nesnižuje vaše sebehodnocení nebo vás nenabádá k nějakému činu, ktzerý se vám příčí - to je skutečnost, tzn.: mluvila jste s duchem nebo s andělem. Vy jste prožila v minulosti po smrti otce těžký nervový šok. Od té doby zřejmě můžete mít deprese.

Pro milé lidičky

(Ivana z Atarotu, 18. 9. 2008 0:03)

Zdravím vás po dlouhé době, milí lidičkové a ze srdíčka děkuji za velmi krásné příspěvky. Bohužel, nestíhala jsem reagovat. Ale ráda bych poprosila vás, kteří máte příběhy i s nějakou zápletkou, kterou byste si přáli vyřešit, abyste navštívili naše fórum, kde na takové příběhy je prostor. Navíc, je tam i více lidí, kteří mají stejné či podobné zážitky, zkušenosti.... Zrovna u Vás Liduško, bych doporučovala, abyste se nebála tento příběh zkopírovat do fóra. V tématu "Archanděl Gabriel" jsou i "duchařky", které by Vám určitě nějakou tou radou pomohly.
A jinak Martínku, nevím, jestli se tady ještě objevuješ, ale zkrátka musíš už všechno sám zpracovat i pochopit ty všechny informace, souvislosti, co ti byly od různých lidí sděleny a snažit se v sobě najít odpuštění ke všem zůčastněným i k sobě samému... A jinak, pokud i ty budeš mít chuť, jsi vítán se svým příběhem ve fóru. Zkrátka všichni, jak píši výše, můžete přijít a budete vítáni... Zde bohužel na diskuze prostoru moc není. Tak se nezlobte...
Jinak se těším na další vaše příběhy s nadpřirozenem... Již přemýšlím, že nějaké vyberu a dám vidětelněji na web, protože jsou opravdu moc zajímavé a krásné. Děkuji za ně.
Mějte se kouzelně a přeji všem štěstí, lásku i radost v životech.
S láskou Ivana.

Zastavené hodinky

(Lenka, 18. 8. 2008 0:51)

Dobrý den
Na návštěvě jsem měla kamaráda, který se mi moc líbí a je to vzájemné. V noci jsme se dost zblížili. Když jsme se koukli na hodinky tak se nám zdálo, že ještě není tak pozdě, aby jel domů, ale zastavili se mu hodinky na třetí hodině. Tak jsem se chtěla zeptat jestli to náhodou není nějaké znamení. To, že se hodinky zastavily, jsme zjistili až když venku bylo světlo. Narodila jsem se 2.6. 1982 prtkavidrz@seznam.cz

co se mi přihodilo

(Věra Horká, 11. 8. 2008 8:40)

V sousední obci se ztratil malý chlapec...večer létala helikoptéra s termovizí...druhý den jedeme s manželem přes koleje v Kamnneých Žehrovicích a já husí kůži a nevolno...povídám manželovi ..."proč létá helikoptéra nad Libušínem a Kačicí ..když on je tady někde mrtvý?"Další den přišel manžel a řekl :"Jak jsi mohla vědět dopředu přesně kde je.Našli ho nad kolejema za drážním domkem mrtvého a vhozeného do plechové nádrže."/manžel je technik ..byl z toho v šoku./

pro Martina

(Jana, 28. 7. 2008 15:20)

Martine, sice neznám paní Rýparovou,ale myslím si že když jen s tebou prošla minulé životy, že ti moc nepomohla. Ty potřebuješ odblokovat,popř.zrušit kletby z minulých životů.Já osobně jsem u p. Labovské byla a dost mi to pomohlo.Navíc, je to úžasný človíček, který se opravdu snaží pomoci. Martine nevzdávej to.Uvidíš, že bude líp. Jana

pro Janu

(martin, 28. 7. 2008 14:36)

děkuju moc za empatii a dobrou radu, ale tuhle metodu jsem již zkusil s paní Rýparovou.
Nezbývá než doufat, že se mi podaří nechat odejít a odpustit, ale zatím jsem bezradný.

SETKÁNÍ

(ANUBIS, 10. 7. 2008 14:26)

JE TO DVA ROKY CO MIZEMŘEL JEDEN SVĚLÝ ČLOVĚK,BYL DUCHOVNÍM.JEHO LÁSKA A OCHOTA VŽDY POMOCI DRUHÝM BYLA NADPOZEMSKY VELIKÁ,TUDÍŽ ZTRÁTA NĚKOHO TAKOVBÉHO SE ČLOVĚKA DOTKNE OTO VÍCE.PO SMRTI TOHOTO ČLOVĚKA JSEM SE NEDOKÁZAL SMÍŘIT S TÍM ŽE JE MEZI NÁMA VĚČNOST,KTERÁ JE TAK VELIKÁ.VŠAK STALO SE MI ŽE PO POHŘBU NĚKOLIK MÁLO DNÍ TENTO ČLOVĚK VEČER CO VEČER ZAVÍTAL KE MĚ DOMŮ A SEDĚL MLČKY VEDLE MÉ POSTELE A DÍVAL SE SAMO SEBOU ,ŽE JSEM HO NEVIDĚL,ALE BEZPEČNĚ CÍTIL SÍLU JEHO PŘÍTOMNOSTI A TO TAK ŽE JSEM S NÍM MOHL HOVOŘIT.BYL TADY,ABY MI DAL ZNAMENÍ JISTOTY,ŽE ANI SMRT NEMŮŽE ZPŘETRHAT POUTA LÁSKY KTERÁ POJÍ LIDSKÉ DUŠE-NIKDY NEZAPOMENU NA JEHO MÍR A POZITIVNÍ VIBRACE,KTERÉ JSEM CÍTIL,TAK HMATATELNĚ,JAKO KYDŽ DÝCHÁM.POMOHLO MI TO A VÍM ŽE TENTO ČLOVĚK NEOPUSTIL ANI PO SVÉ TĚLESNÉ SMRTI NÁS VŠECHNY,KTEŘÍ JSME HO MILOVALI,ATAK VE SHODĚ SE SVATÝM APOŠTOLEM PAVLEM MOHU POTVRDIT SLOVA :láska smrtí nekončí!!Láska je věčná a láska je BUH,láska je zákon,láska je víc než zákon.JAK PROSTÉ A JAK ZDÁNLIVĚ SNADNÉ SNAD PROTO JE MEZI LIDMI NA SVĚTĚ TAK MÁLO LÁSKY.

zdravím

(martin, 24. 6. 2008 17:09)

doufam ze nikomu nenabouram svym prispevkem diskuzi ale rad bych se s nekym podelil o svuj pribeh. jmenuju se martin a je mi 20. asi od 14 let skoro vubec neslysim na leve ucho, asi rok jsem v kuse navstevoval vsechny mozne polikliniky a nemocnice s nadeji ze mi alespon reknou, co je vlastne spatne, bezuspesne. zanedlouho jsem si na svoji vadu zvykl a zil jsem vice mene normalni zivot pubertaka. az do doby asi pred 3 lety kdy muj otec dostal napad ze zkusime navstivit lecitelku. nikdy jsem nebyl prilis skepticky k neznamemu ci "nadprirozenemu" tak jsem souhlasil. zena mi po hodine rekla ze soucasti meho problemu muze korenit v prenatalnim obdobi meho zivota. a opravdu. ukazalo se, ze asi ve 4. mesici tehotenstvi moji matky se s otcem vazne pohadali a matka chtela jit na interupci, coz moje duse zjistila a tezce to nesla. mluvim s velkou jistotou protoze otec se mnou u lecitelky nebyl a nezavisle na ni mi to potrvdil. nic mene problem zustal nevyresen, tak jsem, myslim 2x navsitivl pani Rýparovou v Řožnově p.R. a ta mi zjednoduesene rekla ze moje trauma ma koreny v minulem zivote. v 15. stoleti jsem byl chudou zenou ktera byla milenkou slechtice. po urcite dobe se naseho vztahu domakli rodice onoho slechtice a dali me a moji matku, ktera je mou matkou i v tomto zivote, zabit. matka zemrela ihned a ja po zasahu do leve strany hlavy jsem jeste 2 tydny zil ve vegetativnim stavu. bylo mi asi 17 let. pote co se to mlady slechtic dozvedel, spachal sebevrazdu. ale proc jsem si tedy vzpomel na tuhle tragickou udalost az ve 14? onen mlady slechtic je v soucasnem zivote slecna s kterou jsem mel blizky vztah prave ve 14 letech. ihned jsem teto "vestbe" uveril protoze me silne zasahla ale moc se nezmenilo. zkousel jsem jeste jednu dalsi lecitelku ale ta mi taky nebyla schopna pomoct. podle vsech nedokazu odpustit a proto je muj zivot takovy jaky je. mam sice hodne pratel ale stejne se citim osamely, jsem uzavreny a poradne nedokazu navazat vztah. uprime antidepresiva, chlast a drogy uz opravdu brat nechci ale deprese zustavaji.
neberte to prosim jako nejakou formu egocentrismu, jen jsem potreboval to nekomu sdelit. potkal jsem totiz slecnu kterou mam opravdu moc rad ale nedakazu ..ji milovat, ackoliv bych moc rad.

Ahoj Dagmar

(Anis, 23. 6. 2008 17:55)

Ani nevis, jak me potesila informace, ze zijes v Italii. :)) Strasne moc jsem chtela najit nekoho s kym bych si mohla vymenit zkusenosti. Ja jsem tam prvne prijela pred rokem (Faenza- pobliz Ravenny), ze zacatku to byl sen, ktery se vsak brzy zacal menit ve tvrdou realitu a ja zacinala mit pocit, ze me Italie zklamala. Ja vim, ze tam obzvlast plati - jiny kraj, jiny mrav, ale co jsem tam probrecela dni, to snad ani v Cesku jsem nestihla za cely zivot. Samozrejme potaji... :)) Mam tam odjet ted v lete a netesim se tam tak, jak bych asi mela. Neprijali me jak kamaradi meho pritele, tak jeho sourozenci. Maminka nastesti ano. Jsem pro ne holka z vychodu, neustale mi predhazuji, ze bych mela byt vdecna za to, ze si me vybral ITAL a jeste k tomu JEJICH KAMARAD. Tak si tak kolikrat rikam, jestli jsou vsichni Italove takovi, anebo jsem se jen dostala do nejake zvlastni spolecnosti, anebo je chyba ve mne. Respektuji me, jen pokud jsem s nim, jinak me absolutne ignoruji. Pritel poletuje mezi nimi a mnou.. Ve skole jsem se spratelila s holkou z Polska, mela jsem radost, ze jsem potkala nejakeho ´Slovana´, pritel taky, byl rad, ze mam s kym chodit ven a trochu mu rozumim, dokonce mi rekl, ze vypada ´slusne´, jenze, kdyz za mnou prisla do prace, strasne mi vynadal, ze mu tam nemam takove lidi (z vychodu) tahat. Takze jsem na rozpacich a nikdy nevim co udelam spravne nebo spatne a cim jim budu trnem v oku. Diskuze a otazky jsou zbytecne. Nemaji treba radi, kdyz se na neco zeptam dvakrat. Hned jsem pro ne divna a tim padem vsichni Cesi take. Ano, ptam se nekdy dvakrat, ale jen proto, ze se chci ujistit, ze jsem rozumela spravne, ale to jim nevysvetlim. Rada bych se te zeptala na tvoje zacatky v Italii, jestli jsi to taky mela tezke..., mozna se jen lituju, ja nevim, ale rozhodne mi neprijde normalni, abych ja, ktera jsem se o sebe umela vzdycky postarat, vse jsem si musela vydrit sama, nikdy jsem se nelitovala.. a tak nejsem zadna krehka kvetinka, abych tam denne musela potaji brecet do polstare... Nikdy jsem takova nebyla a ted, jako bych to nebyla ja..., mam ho strasne rada, naucil me spoustu novych veci, ukazal..., vzdy mi nejlip poradil.., bojuju tam o sve misto, ale nekdy mi to prijde nemozne. Kamaradi tam maji velikou silu.... Nejvic me boli to, kdyz mi pritel zacne rikal, co mu o me povidaji.., vzdycky rekne, ze uz je to tak mesic co mu rekli to a to... a nikdy to neni nic lichotiveho. Zaroven mi rekne, ze jsou hloupi a ze si z toho nemam nic delat.. Nedokazu odhadnout az jak je uprimny, kdyz jsem nadhodila tema meho odjezdu domu, rozcilil se, ze nemam nikam jeszdit, ze jsem v klidu a nikdo mi nic nedela, tak proc bych odjizdela... Proto ted sbiram odvahu k tomu, abych tam odjela zpatky, on si to moc preje... Tak jsem se vypovidala a jestli te to jen trochu zajima Dagmar, tak bych byla rada, jestli mi k tomu reknes neco ze svych zkusenosti. Klidne mi rekni, ze jsem asi precitlivela, ja potrebuju slyset nazor, protoze tady v Cesku na to taky koukaji jinak a hned mi rikaji, ze me obdivuji, ze jsem to tam vydrzela..., ale oni nevedi, jak se tam zije... Dekuju, mej se hezky Anis :)

maminky pomáhají i po smrti

(didi, 20. 6. 2008 14:35)

pěkný den, milí lidičkové. chtěla by jsem napsat příběh, který se udál jedné mrazivé únorové noci před 14lety, mé sestře. čtyři měsíce před tím nás opustila naše drahá maminka, zrovna na dušičky. sestra měla těžký život, (teď už ho má trochu veselejší) manžel alkoholik, se vším co k tomu patří a těžká dřina v hospodářství. ale má také tří děvčátka jak kvítky, v té době jako schůdky, protože jsou zruba o rok od sebe. bydlela zrovna nějaký čas v dřevěné, malé chaloupce pod horami s rodiči, teď už tedy jen s tatínkem. byla ten den hodně psychicky vyčerpaná i díky návštěvě manžela. chtěla už jen spát a spát a na vše zapomenout. upadla do neklidného spánku. pojednou slyší maminčin hlas jak volá - anuško vstávej. ne ne prosím, já chci spát, já nechci ještě do školy. míchá se sestře minulost s přítomností. hlas však nedá pokoje. anuško, vstávej! musíš vstávat! ne já nemůžu, já chci spát, já už nic nechci, mě už je všechno jedno. slyší v polobdění velký hluk, ba rachot, pořád sílící. teď se ozvala obrovská rána. ani to sestru nevyburcovalo, nešťastně schoulená si přetáhne peřinu přes hlavu. tu ji však někdo stáhne až do půl těla. to ji přece probere, otevře oči a vidí maminku a nad ní hořící strop. vyskočí, utíká do přední světnice za tatínkem, kde spí i její děti. tatínku, my hoříme. říká klidně, ba s úsměvem, tak silný byl její prožitek z radosti, že viděla maminku. ten jí vprvu nevěří, když vidí její šťastný výraz ale přesto utíká dozadu. už jen otevře dveře a plameny mu jdou divoce naproti. tady se už nedá nic dělat. honem vyhnat děti s postelí v pyžamech. za pár chvil byla chaloupka jeden velký zuříci a řvoucí živel. naši chaloupku se vším co člověk může mít i se starými rodinnými kronikami, spoustou fotek, doma natočených filmů ještě na kameru s kličkou, památek i maličkostí které člověka občas jemně pohladí. ( nepočítam škodu hmotnou, no co už) tak vše to vše vzal oheň, ale pět lidských životů zůstalo, díky mamince, uchráněno. pro doplnění - holky spaly poprvé po dlouhé době vpředu ve světnici, nevím proč, jinak měly udělaný nový pokojíček dalo by se říct ve stodole, která přímo navazovala na chalupu. a ta velká rána co se sestra ještě ve spánku slyšela tak to byla ta stodola, která právě spadla. náhoda? co by bylo, kdyby jí nebylo? zní to jako pohádka, tož ba, je to pohádka, občas se i pohádky stávají. :)

helco

(Dagmar, 19. 6. 2008 22:42)

helco neomlouvej se mozna to co sem napsala vyznelo dost tvrde a to jsem opravdu nechtela ja vim koneckoncu ty jsi jen opakovala nazor ktery jsi cetla v te knizce a to nemusi znamenat ze je tvuj. Ja jsem se necitila urazena ale myslim si ze ta Anis ma dost problemu s pritelem kterej nevi co chce a do toho ten potrat vis nekdo muze byt psychicky labilnejsi a dava si vsechno za vinnu. Ale uz toho nechme radsi mi rekni jak je to s tou sikanou v te praci na tvoji osobu treba nenco vymyslime, protoze to je vec kterou nesnasim . Mej se krasne uzivej si deti a jestli jsem se ti zdala tvrda tak se jeste jednou omluvam

omluva

(Hela, 19. 6. 2008 20:15)

Milá Dagmar,
omlouvám se, jestli jsem tě nějakým způsobem urazila, to, co jsem napsala nemělo být myšleno jako nějaká výtka, nebo myšlenka v tom smyslu, že nějaká maminka odmítá své dítě a proto se jí nenarodí. Jde jen o to přijmout a respektovat rozhodnutí někoho jiného ať je to Bůh, nebo nějdo jiný. Pokud se tě moje slova jakkoliv dotkla, moc se omlouvám. Bolest musí být obrovská, chtěla jsem jen pomoci podívat se na nekteré věci z jiného úhlu, ale bolestivé zážitky léčí hlavně čas. Ještě jednou se omlouvám. Hela

''???

(Dagmar, 19. 6. 2008 10:55)

Anis ty jeste porad bydlis v italii?? Ja taky jsem tady vdana uz 5 let bydlim v Cosenzi. Ale jinak je mi lito co se ti stalo me taky pred dvema mesici,proto si myslim ze Hela si tu poznamku mohla odpustit, neverim tomu co pises o te knize, jakoze nenarozene dite se citi odmitnute a proto jeho dusiska odejde tam odkud se vratila. Ty ktera si tim neprosla si ani neumis predstavit jak tim muzes ublizit zene, ktera prave prisla o dite. Z vlastni cerstve zkusenosti vim co to je ta zena si dava sami tisic vin, kdybych nedela tohle nebo tamto urcite by se to nestalo a slyset rict ze to je proto ze se ten maly clovicek citil odmitnut je vrchol!! Co rika jeste ta chytra kniha proc moje dite odeslo?? Snad ne taky proto ze se citilo odmitnute zvlaste kdyz uz bylo pocato s umyslem mit dite a radost byla velika na vsech stranach. Jestli byl v mem okoli nekdo kdo mi to nepral to nevim. Ale mi jako rodice a prarodice jsme radosti zkakali. Neco ti reknu, kdyz jsem lezela doma v posteli a potracela moje dite nedelala jsem nic jineho nez si hladila brisko a rikala tomu malemu puleckovi at tam u me vydrzi at se neboji ze tady se na nej vsichni moc tesi a taky co vsechno spolu budeme delat az se narodi kam h vezmu. Ale podle tve teorie z te knihy odeslo protoze se necitilo prijato. Blbost ale v jednom mas pravdu to ze mit zdrave dite neni samozrejmost ale dar od Boha

Žandě a Anisce

(Hela, 18. 6. 2008 20:33)

Milá Žando a Anisko,
já mám to štěstí, že se mi narodily dvě krásné, zdravé děti a musím říct, že si většinou lidé neuvědomují a někdy ani já, jak mám pobyt na tomto světě ulehčen. Vedle Vašich problémů jsou ty moje hloupostí. (osm let není žádná komunikace mezi mnou a mými rodiči, momentálně řeším šikanu mé osoby v práci))
Co se týče dětí, myslím, že by Vám některé věci mohla pomoci pochopit kniha Zdeňky Jordánové ,,Tvoje dítě jako šance pro tebe"
Je zde úžasným způsobem vysvětleno, jak si dušičky vybírají své rodiče podle toho, co se mají tady na zemi naučit.
Anis, určitě pro tebe byla ztráta nenarozeného dítěte těžká, ale věř tomu, že je možné i to, že jeho dušička cítila odmítnutí a raději se vrátila tam, odkud k tobě přišla. Ve výše uvedené knize je velký význam přikládán i energii a ,,záměru", který provází už oplodnění vajíčka.
Žando, z tvého příspěvku je cítit láska a obětavost, se kterou přistupuješ ke své holčičce a jejímu postižení. Nejdůležitější je opravdu láska a přijetí. Není nic smutnějšího, když cítíte z maminky negativní energii, kdy odmítá přijmout své dítě. Ať jsou to takové hlouposti jako je pohlaví, schopnosti nebo známky ve škole. (jsem učitelka a každé dítě je poklad, každé dítě mě naučilo něco nového. já je učím násobilku a vyjmenovaná slova a oni mne pochopení a přijetí bez výhrad)
Nejsem věřící, ale životní rány mě přivedly ke kartám a věcem, které nejdou uchopit, ale ,,jen" cítit.
Já tě Žando nelituji, já smekám nad tvojí silou. Píšeš, že i po dvanácti letech cítíš bolest a paniku, když si vzpomeneš,jak ti sdělili, že dítě není zdravé.není zdravé. Zřejmě je v tobě stále blok, který by bylo dobré odstranit.
Mějte se všichni krásně, hodně štěstí. Hela

Žandě

(Anis, 15. 6. 2008 23:16)

Ahoj Žando,

po přečtení tvého příspěvku jsem se začala stydět... Dovol mi vyjádřit ti mou lítost nad tvým osudem a osudem tvé dcerky. Obě musíte být strašně silné a statečné, když jste dokázaly přečkat to vše co píšeš. Přeji vám oběma hodně síly kterou potřebujete a strašně moc štěstíčka... Přeji ti, aby jsi se mohla se svou dcerkou smát a aby jsi se mohla radovat z jejích úspěchů. Je mi hrozně, když si uvědomím, jak se dokážu litovat... a přitom mě zdaleka nepostihlo to, co tebe. Hodně štěstí a všechno dobré! A určitě dej vědět, jak se vám daří... Děkuji.

Anisko

(Žanda, 5. 6. 2008 23:41)

cítím s tebou. Je mi líto, co teď prožíváš. Víš, já mám postiženou dceru, má těžkou vrozenou vývojovou vadu, která způsobuje mentální retardaci, ochrnutí nohou a svěračů a epilepsii. Už tak od třetího měsíce těhotenství mě intuice (nebo andělé) upozorňovali, že dítě nebude v pořádku. V osmém měsíci to objevila lékařka na ultrazvuku a já i po 12 letech cítím tu bolest a paniku, která mě po zprávě zaplavila. Od té doby měla Šárka několik (asi 8) tak vážných komlikací, že přežila jen zázrakem. Poprvé ležela jako 14 denní v inkubátoru a měla pooperační infekci mozkových komor s celkovou sepsí organizmu. Seděla jsem u ní a nevěděla jsem, jesli mám prosit Boha, aby ji zachránil nebo aby si ji vzal k sobě. A tehdy jsem na chvíli dokázala opustit své vlastní chtění a upřímně jsem odevzdala život svého dítěte do jeho rukou. ("Pane, jsem Tvoje služebnice, staň se mi podle Tvé vůle... nebo jinak: Ať rozhodneš jak chceš, Pane, nehledě na svou bolest, přijmu Tvoji vůli) O dva týdny později mi lékaři řekli, že musí dcerce do mozku umístit tzv. shunt - to je hadička s ventilkem, která udržuje v mozku správný tlak. Vyděsilo mě to a rychle jsem se začala modlit, aby nás toho Bůh uchránil. A tehdy jsem dostala (fyzicky) facku a nějaká bytost mi připoměla,jak rychle jsem zpychla - jěště před pár dny jsem odevzdávala dítě do rukou Božích a najednou vím přesně, co má Bůh dělat.... Od té doby mi dcera ještě několikrát prakticky umírala v rukou. a jen v těch nejvypjatějších chvílích se dokážu vzdát kontroly nad jejím životem a pocitu, že jen já vím, jak mají věci jít. Nemyslím, že by andělé mohli ve všech případech ovlivnit chod věcí. Ale určitě jsou vždycky s tebou. I když je pro svoji bolest a zmatek v duši nemůžeš slyšet. Přeju ti, aby tohle smutné období v tvém životě netrvalo dlouho a aby co nejdřív zase převládla láska, štěstí a nové naděje. J.

Díky

(Looooo :), 30. 5. 2008 22:38)

Ahoja, děkuju vám za tyhle stránky, docela mi pomáhají :) Věřím na anděly a na různé věci co se týká magie, astrologie, přírodních živlů, znamení zvěrokruhu a tak dále. Už dvakrát jsem si tu nechala vyložit andělské karty a vyšlo mi to přesně tak, v jaké jsem se naskýtala situaci. Sama doma mám své vlastní vyrobené runy a papírky s "ano" a "ne". zní to sice jako prkotina, ale většinou odpoví dobře. Když sem se jich ptala na pár konkrétních otázek, na které znám odpověd, abych si ověřila správnost jejich odpovědi, odpověděli správě pokaždé. Od té doby jim svěřuju co a jak se bude dít. Takže vám děkuji ještě jednou. Mám i svůj blog www.modnisvet.blog.cz a nebo majl Lucie.Kozlov@seznam.cz
Děkuji. Ještě jsem se chtěla zeptat, děláte nějaké výklady zadarmo a po inetrnetu? Strašně by mě to zajímalo, pltž si v hodně věcech nevím rady a tak bych se někoho chtěla zeptat, jakou cestou bych měla jít. Když tak mi napište prosím, pokud budete mít čas.
Je mi sice teprve 17 let, ale zajímám se o to dost.
S pozdravem Lucie:)


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11

následující »