Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stránky a jejich obsah

20. 12. 2006

 

magické příběhy ze života


 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Žandě a Anisce

(Hela, 18. 6. 2008 20:33)

Milá Žando a Anisko,
já mám to štěstí, že se mi narodily dvě krásné, zdravé děti a musím říct, že si většinou lidé neuvědomují a někdy ani já, jak mám pobyt na tomto světě ulehčen. Vedle Vašich problémů jsou ty moje hloupostí. (osm let není žádná komunikace mezi mnou a mými rodiči, momentálně řeším šikanu mé osoby v práci))
Co se týče dětí, myslím, že by Vám některé věci mohla pomoci pochopit kniha Zdeňky Jordánové ,,Tvoje dítě jako šance pro tebe"
Je zde úžasným způsobem vysvětleno, jak si dušičky vybírají své rodiče podle toho, co se mají tady na zemi naučit.
Anis, určitě pro tebe byla ztráta nenarozeného dítěte těžká, ale věř tomu, že je možné i to, že jeho dušička cítila odmítnutí a raději se vrátila tam, odkud k tobě přišla. Ve výše uvedené knize je velký význam přikládán i energii a ,,záměru", který provází už oplodnění vajíčka.
Žando, z tvého příspěvku je cítit láska a obětavost, se kterou přistupuješ ke své holčičce a jejímu postižení. Nejdůležitější je opravdu láska a přijetí. Není nic smutnějšího, když cítíte z maminky negativní energii, kdy odmítá přijmout své dítě. Ať jsou to takové hlouposti jako je pohlaví, schopnosti nebo známky ve škole. (jsem učitelka a každé dítě je poklad, každé dítě mě naučilo něco nového. já je učím násobilku a vyjmenovaná slova a oni mne pochopení a přijetí bez výhrad)
Nejsem věřící, ale životní rány mě přivedly ke kartám a věcem, které nejdou uchopit, ale ,,jen" cítit.
Já tě Žando nelituji, já smekám nad tvojí silou. Píšeš, že i po dvanácti letech cítíš bolest a paniku, když si vzpomeneš,jak ti sdělili, že dítě není zdravé.není zdravé. Zřejmě je v tobě stále blok, který by bylo dobré odstranit.
Mějte se všichni krásně, hodně štěstí. Hela

Žandě

(Anis, 15. 6. 2008 23:16)

Ahoj Žando,

po přečtení tvého příspěvku jsem se začala stydět... Dovol mi vyjádřit ti mou lítost nad tvým osudem a osudem tvé dcerky. Obě musíte být strašně silné a statečné, když jste dokázaly přečkat to vše co píšeš. Přeji vám oběma hodně síly kterou potřebujete a strašně moc štěstíčka... Přeji ti, aby jsi se mohla se svou dcerkou smát a aby jsi se mohla radovat z jejích úspěchů. Je mi hrozně, když si uvědomím, jak se dokážu litovat... a přitom mě zdaleka nepostihlo to, co tebe. Hodně štěstí a všechno dobré! A určitě dej vědět, jak se vám daří... Děkuji.

Anisko

(Žanda, 5. 6. 2008 23:41)

cítím s tebou. Je mi líto, co teď prožíváš. Víš, já mám postiženou dceru, má těžkou vrozenou vývojovou vadu, která způsobuje mentální retardaci, ochrnutí nohou a svěračů a epilepsii. Už tak od třetího měsíce těhotenství mě intuice (nebo andělé) upozorňovali, že dítě nebude v pořádku. V osmém měsíci to objevila lékařka na ultrazvuku a já i po 12 letech cítím tu bolest a paniku, která mě po zprávě zaplavila. Od té doby měla Šárka několik (asi 8) tak vážných komlikací, že přežila jen zázrakem. Poprvé ležela jako 14 denní v inkubátoru a měla pooperační infekci mozkových komor s celkovou sepsí organizmu. Seděla jsem u ní a nevěděla jsem, jesli mám prosit Boha, aby ji zachránil nebo aby si ji vzal k sobě. A tehdy jsem na chvíli dokázala opustit své vlastní chtění a upřímně jsem odevzdala život svého dítěte do jeho rukou. ("Pane, jsem Tvoje služebnice, staň se mi podle Tvé vůle... nebo jinak: Ať rozhodneš jak chceš, Pane, nehledě na svou bolest, přijmu Tvoji vůli) O dva týdny později mi lékaři řekli, že musí dcerce do mozku umístit tzv. shunt - to je hadička s ventilkem, která udržuje v mozku správný tlak. Vyděsilo mě to a rychle jsem se začala modlit, aby nás toho Bůh uchránil. A tehdy jsem dostala (fyzicky) facku a nějaká bytost mi připoměla,jak rychle jsem zpychla - jěště před pár dny jsem odevzdávala dítě do rukou Božích a najednou vím přesně, co má Bůh dělat.... Od té doby mi dcera ještě několikrát prakticky umírala v rukou. a jen v těch nejvypjatějších chvílích se dokážu vzdát kontroly nad jejím životem a pocitu, že jen já vím, jak mají věci jít. Nemyslím, že by andělé mohli ve všech případech ovlivnit chod věcí. Ale určitě jsou vždycky s tebou. I když je pro svoji bolest a zmatek v duši nemůžeš slyšet. Přeju ti, aby tohle smutné období v tvém životě netrvalo dlouho a aby co nejdřív zase převládla láska, štěstí a nové naděje. J.

Andele?

(Anis, 19. 5. 2008 1:55)

Ahoj Ivanko :)
Tak tedy pisu znova, abych mohla rict, jak to dopadlo.
Vis, mam kamaradku, ktera na andely opravdu hodne veri a vzdycky mi rikala, ze mam to stesti, ze je muzu slyset. Slysela jsem je jeste jednou a o tom prave chci napsat. A rada bych te take poprosila, zda bys mi rekla svuj nazor na me otazky...

Tedy, odjela jsem s pritelem do te Italie. Zili jsme si tam opravdu krasne, citila jsem se stastna a nic mi nechybelo. Kdyby mohl, snesl by mi snad modre z nebe :))
Pracovala jsem v jeho firme, travili jsme spolu 24 hodin denne a tak logicky jsme zacali mit problemy. Pak prisel den, kdy jsme se v praci hodne pohadali, tak jsem odesla domu, lehla si na postel a uvazovala jsem o tom, ze odjedu domu do Ceska. V tom jsem uslysela zase ten hlas, ktery mi rikal: ´budes mit dite´. To uz mi prislo jako halucinace, protoze jsem na stoprocent vedela, ze nemuzu byt tehotna i kdyz bych si to moc prala, ale pul roku se to nedarilo a navic jsem mela takove ty ´zenske dny´:) Priteli jsem tedy oznamila, ze ze dva tydny odjedu domu, protoze se mi uz moc styska po te cestine a vubec ... potrebujeme si od sebe odpocinout :)
Odjela jsem a po dalsich dvou tydnech jsem zjistila, ze jsem tehotna! Okamzite jsem si vzpomela na ten hlas, ktery mi rekl, ze budu mit dite a mozna i verila, ze ty andele mi splnili me prani???
Hned jsem to volala priteli. Jake bylo moje prekvapeni, kdyz mi oznamil, ze dite nechce. Pak mi ale rekl, ze on umi byt stastny, jen kdyz ja jsem stastna a tak pokud me to dite udela stastnou, tak se musi narodit :)
Trochu jsem byla z jeho reakce vedle, ale vic me zamestnavala myslenka na to, abych hlavne mela zdrave dite. V tu dobu mi moje vyse zminena kamaradka dala knizku ´Leceni s andely´, kterou jsem precetla za jeden den.
Kazdy den, rano, vecer, jak jsem si vzpomela, jsem prosila andely, aby moje dite chranili, aby vse bylo v poradku, aby bylo zdrave a moc jsem jim verila, protoze jsem se vlastne sama presvedcila, ze kolem me jsou a tak me preci musi slyset...
Takhle jsem si uzivala toho krasenho pocitu nekolik tydnu, nez jsem sla na prvni kontrolu k doktorce. Ta mi rekla, ze miminko tam je, odpovida veliskosti, ale bohuzel neni patrna srdecni akce a pozvala si me za dva dny znovu. Myslela jsem, ze ty dva dny nevydrzim cekat, prosila jsem jeste vice andely o to, aby vse bylo v poradku, verila jsem, ze kdyz je pozadam, ze to tak bude. Nebylo. Srdicko opravdu prestalo tlouct.
To co nasledovalo potom, bylo pro me jako nocni mura. Je to dva mesice a ja porad premyslim proc? Proc me nevyslyseli? Proc mi oznamili, ze budu mit dite, ktere nemam? Jak si to mam vysvetlit? Uvazuju o tom, jestli opravdu jsou, nebo nejsou, jestli ten hlas nebyla nejaka moje myslenka..., nevim. Co si o tom myslis ty? Diky za odpoved :)

Díky za milé příběhy

(Ivana, 17. 5. 2008 1:40)

Zdravím vás tady všechny po předlouhé době a chtěla bych moc a moc poděkovat za nádherné příběhy z vašich životů.
Víte, člověk se kolikrát opravdu diví, co vše se nám v životě přihodí. Jsme vychováváni v materiálním světě a vše, co nesouvisí s ním a nemůžeme si na to sáhnout, se nám zdá jako sen, či jako něco, co nemůže být pravda. Však "nadpřirozené" příběhy vás, kteří sem píšete, svědčí o opaku. Existuje cosi, co je lidskému sluchu i zraku skryté, však kdo má vyvinutý šestý smysl, pak ne nemožné...

Anisko, ano andělé jsou kolem nás a pomáhají, stačí se jim nebránit a poslouchat je a hlavně je o tu pomoc také požádat... Doufám, že nám napíšeš, jak ta láska nakonec dopadla... ;-) Fakt moc hezké.

Zdenko, maminka měla pravdu. Vždyť lidé v těch přírodnějších společnostech smrt opravdu oslavují... To jen my lidé ze světa měst, aut a všeho umělého, pláčeme, protože na nádherný posmrtný život nechceme věřit. A tak nás bolest zaslepuje a my pak neslyšíme naše zemřelé blízké, co říkají: "Máme se dobře, je nám fajn a tak pro nás nesmutněte. Opět se jednoho dne setkáme"... Opravdu krásný příběh o setkání s oním světem.

Janino, ano šestý smysl. Vše je zaznamenáno, vše má nějký úkol, účel, úděl, smysl.... Nemá smysl si vyčítat, že jsi něco věděla dříve, než se stalo. Stejně bys to nezměnila. Byly to jejich životy a jejich příběh. A člověk nemůže do toho zasáhnout, pokud mu to není dovoleno, neb není o to požádán, byť by si kolikráte moc přál. Protože by ti stejně nevěřili, žes to věděla.
Kačko, též krásný příběh. ;-)

Denčo, maminka je u tebe, i když je už jinde. a kamínek? Neboj, on nikomu neublíží, ani nic nezavinil...Byla to jen shoda náhod... On vás jen provázel a možná na chvilenku pozastavil to, co se stejně muselo stát. Nevyčítej mu nic, ale poděkuj za jeho pomoc... Drž se a opatruj...

Děvčátka zlatá děkuji vám ještě jednou za opravdu krásné příběhy a budu se těšit na další.
Mějte se všichni krásně a sluníčkově. S láskou a srdíčkovými pozdravy, Ivana.

hlas

(Anis, 15. 5. 2008 21:39)

Zamilovala jsem se do muze z Italie. Slibovali jsme si lasku na dalku, planovali jsme si spolecnou budnoucnost. Pripravovali jsme na to sve zivoty, hlavne ja, protoze jsem mela odejit ze sve zeme. Odevzdala jsem opravdu velkou dan, rodice se na me zacali zlobit a prestali se mnou komunikovat. Ale srdce bylo silnejsi... Pak si pro me prijel, zacali jsme spolu bydlet a velice brzo jsme prisli na to, ze to neni az tak idealni, jak jsme si to malovali. Po tydnu mi rekl, ze neni schopen si se mnou predstavit budoucnost. Zhroutil se mi svet, protoze jsem kvuli nemu opustila vse co jsem mela rada a slepe jsem mu verila, milovala jsem ho a neumela jsem si bez nej zivot predstavit. Dohodli jsme se, ze jeste tak 10 zustanu a on me pak odveze domu. Kazde rano, kdyz jsem vysla na terasu, jsem slysela zvlastni hlas, nebyl to vylozene hlas, ale nekdo mi kazde rano rikal: ´ano, odjedes, ale on si pro tebe prijede´ Slysela jsem to kazde rano na stejnem miste, jen na te terase.
Rikala jsem si, ze je to proste blbost, nechapala jsem proc ten hlas stale slysim a rikala jsem si, ze jse se uz docista zblaznila... Pak jsem skutecne odjela, rozloucil se se mnou a rekl mi, ze se moc omlouva, ale opravdu nejsem to, co on hleda. Bylo mi moc smutno, doma na me nikdo necekal... Po sesti dnech se pritel objevil u me doma. Rekl mi, ze si pro me prijel a nastartovala se velika laska. Odjela jsem s nim a az teprve tam, kdyz jsem se znova postavila na tu terasu, jsem si vzpomela na ten hlas...,bylo to strasne zvlastni. Tak snad andele?

Nic nekončí...

(Zdenka M., 8. 5. 2008 12:55)

Tak já se Vám svěřím s mým zážitkem který se stal před třemi lety. Pečovala jsem posledních 6 let o svou matku, který mi u mě doma v 87 letech umírala. Celé to trvalo 3 dny a dvě noci. Nechodila jsem spát jen jsem oblečená v křesle odpočívala. Pečovala jsem o odcházející tělo a kladla si intenzivní otázku, co se děje s duší člověka, zda netrpí když odchází z těla? Jednu chvíli jsem přeci jen únavou zdřímla a zdál se mi sen. Jedu svým vozem a ve známém prostředí vůz zpomaluje, já zajíždím na chodník mezi lidi, hlava mi padá na volant a duše se vznese, lidé se sbíhají a křičí,,co se stalo,, a já sezhora v klidu odvětím, ,,nic zvláštního zemřela jsem,,.To nejlepší však přišlo: za mými zády se ozvalo, tak se dívej čím jsi už byla, přede mnou se objevila žena, jež se po chvíli proměnila v muže a ten v další bytost...celkem 6x a já žasla a jásala, jaké je to nádhera, že smrtí těla nic nekončí...Matka mi říkala až umřu neplačte, ale oslavujte...Teď už vím proč...Hodně lásky a souznění s přírodou všem....

předtucha

(Jana H., 6. 5. 2008 15:05)

Je to asi dva roky zpět.Jeden večer jsem se šla osprchovat tak jako vždycky a když jsem se zeslíkala roztrhla jsem si řetízek který jsem měla od svého kamaráda.V tu chvíli se mi udělalo strašně zle a začla jsem být hrozně nervózdní a napjatá.Vrátila jsem se do pokoje za mým manželem a řekla jsem mu "něco se stane roztrhl se mi řetízek"on se jen pousmál a řekl běž si lehnout to tě přejde.Ráno jsem odjela do školy ale ten pocit přetrvával.Odpoledne když jsem se vrátila a došla jsem do kuchyně u stolu seděla moje tchýně a plakala.Zeptala jsem se co se stalo a ona že umřel děda(mémo manžela).Když mi to řekla věděla jsem že to byl ten můj divný pocit popravdě sem se od té chvíle cítila o něco líp ale pořád jsem byla nervozdní .Ten pocit mě pořád pronásledoval pořád jsem chodila z myšlenkou že se ještě něco stane.A ono se stalo přesně týden na to opět ve středu dostal můj děda mrtvičku.Je to šílený ale pořád mě ten pocit nepřecházel a další týden zes ve středu manželovi umřel druhý děda.Vím je to asi morbidní ale v tu chvíli jak jsem se to dozvěděla ta velká tíha co mě pronásledovala 3 týdny najednou zmyzela.Nechápu jak jsem to mohla tušit že se něco stane.Že by šestý smysl?

nehoda

(Jana H., 6. 5. 2008 14:25)

Zdál se mi sen,byl jako živý .Holka jela na motorce ještě z nějakým klukem,nevím kdo to byl.V životě se mi o těch lidech nezdálo a v reálném životě je taky neznám.Každopádně ten sen byl tak živý že jsem v první chvíli nevěděla jestli se mi to zdálo nebo se to opravdu stalo.Bylo to týdenpřed tím než u nás na vesnici byli hody .Zdálo se mi že se ten kluk s holkou vybourali všude byli lidi oblečení v krojích kluk byl na místě mrtví a dívka přežila v tom snu přiletěla i helikoptéra aby ji dopravili do nemocnice.Když se mi tento sen zdál tak sem si ho celí perfektně pamatovala a pořád jsem ve svém okolí o tom snu mluvila,byla jsem nervézdní a ten sen mi nedal spát.Uběhl týden a u nás na vesnici začli hody první den proběhl dobře ale druhý den hodů se odehrál můj sen na živo.Kluk tu nehodu nepřežil a holku převezli helikoptérou v krytickém stavu do nemocnice helikoptérou.Nechápu proč jsem do předu věděla co se stane ještě ktomu když jsem ty lidi vůbec neznala

sen

(Kačka, 24. 3. 2008 20:15)

Ahijky,
zdál se mi před pár lety sen, chodila jsem po hřbitově s mojí kamarádkou a s jedním starším pánem. Měl na sobě šedý oblek a bylo mi s ním strašně krásně. Nevěděla jsem co si říkáme, jen jsem viděla, že otvíráme pusu a chodíme sem tam po hřbitově. Brala jsem to prostě jako sen. Jenomže pár měsíců na to, jsem jela za svoji babičkou do Polska. Vydali tam o vesnici, kde bydlela knížku o mužích, kteří byli za války partizáni. Listovala jsem tou knihou a zarazila mne fotka pána, kterého už jsem někde viděla. Byl to manžel bytné, která bydlela u mé babičky. Zahynul za války a já si vzpoměla na můj sen. Nikdy jsem ho před tím neviděla. Prvně v mém snu a podruhé na fotce v té knížce. Nevím, proč se mi o něm zdálo, ale rozhodně to byl jeden z mých krásných snů.

Magicky kamínek

(Denča, 14. 3. 2008 20:26)

Bylo mi 9 let když jsem dostala ten kamínek. Byl modrý a celý se třpytil. Od doby kdy sem ho měla se mi všechno vyhýbalo. Měla sem štěstí. maminka měla rakovinu ale jako mávnutím proutkem se z toho dostala, ségra se trápila s klukem ale zase jako mávnutím proutkem bylo vše ready- obě měli v pravé kapse můj kamínek.
Takkto to fungovalo rok. Když mi bylo deset let, kamínek sem upustila na zem a kousek se ulomil. Něděla sem si z toho hlavu, byl to jen malý kousek. Ale to sem nevěděla co se stane. Když sem kamínek měla v pravé kapse staly se mi strašné věci, zajela sem kočku na bráchovo skútru, postřelily mi dědu, maminku postihla rakovinu (umřela :-(( zdravím tě maminko a odpusť mi to). Věděla sem že je to tím že se kousíček ulomil ale už se nedalo nic dělat jen ho zničit...
Kamínek sem hodila do moře v Itálii, snad už nikomu nepřinese smůlu. Bojím se že se mi to vymstí...



volanie o pomoc.

(slavka, 2. 3. 2008 20:50)

Prosim vas o pomoc.Som teraz na tom psychicky dost zle. Vratila sa mi porucha uzkosti. Som na partnera zla a neviem co mam robit.Potrebujem sa zbavit svojej hroznej neodôvodnenej ziarlivosti.Partner je velmi dobry clovek a lubi ma co mi aj dava najavo. Nepochybujem o nom. Som taka hrozna. Ako to bude s nami?Partner Stanislav 15.6.1981 a ja Slavka 28.2.1971. Velmi vam dakujem a zelam vela uspecov.

SEN

(jana, 5. 2. 2008 11:46)

Moje dvě kamarádky (Bohunka a Ivča) čekali miminko se stejným termínem porodu. Ony sami si byly moc blízké. Pár dnů před termínem jsem měla sen, ve kterém Bohunka při porodu umřela. Když jsem se vzbudila, moc mě to vyděsilo. Chtěla jsem jí zavolat a zeptat se jak je na tom, ale během dne jsem na to úplně zapoměla.Asi o měsíc později se ke mně donesla zpráva. Ivča umřela. Při porodu měla problémy a po třech týdnech už nebyla mezi živými.
Děsí mě to a vyčítám si, že jsem něco neudělala i když jsem byla, dá-li se to tak říct, předem informována.
Je mi to moc líto Ivuš, odpusť mi to prosím.

Sejmutí tíhy z duše

(Elis, 2. 2. 2008 19:25)

Ten den se mi nic nedařilo a pronásledovala mi smůla na každém kroku. Večer, když jsem dala dcery spát a sama jsem se uložila ke spánku. Proběhlo mi hlavou co ještě unesu za utrpení než mi to zlomí. Ztrátu manžela /odešel za jinou/, smrt matky a nakonec zjištění, že dcera trpí vrozenou nemocí.Ten
den jsem usínala se slzami na řasách. Do postele mi otevřeným oknem svítil měsíc. Musel být úplněk. Moc jsem prosila andělíčky strážníčky, aby mi pomohli a měsíc, aby ze mě sňal tu tíhu, že už mi dochází síly bojovat. Usnula jsem ani nevím jak. Nevím v jakou dobu se to stalo. Najednou jsem se vznášela ke krásně zářivé do modra zbarvené planetě nebo co to bylo? Nevím. V tu chvíli jsem prožila pocit lehkosti duše jako,když jsem byla malá holka. Tak krásný pocit jsem si vychutnávala plnýmy doušky. Pak jsem si uvědomila, že jště není ten čas, kdy mohu myslet jen na sebe a poprosila jsem Boha o vrácení zpět, že mi tu čekají malé dcery a já je nemám komu přenechat. Následující den mi bylo jako bych se znovu narodila. Od toho dne se vše lépe řešilo. A život byl zase krásný. Z jedné dcer je letuška a z druhé zdravotní sestra. Nyní čekám na vnučku až se v dubnu narodí. Modlín se a prosím andělíčky strážníčky, aby byla zdravá,milá,dobrosrdečná a chtrá, aby dokázala svůj život využít v dobro všech i své. Nyní se snažím psát pro děti a ilustrovat verše určené všem dětem, aby je pohladili po duši.Jednu Vám napíši. Vánoce,vánoce,
kouzelný to čas.
Vůni vánoc cítí každý z nás.
Maminka do misky nasype cukrátka,
tatínek s dětmi pohostí zvířátka.
Suchý chléb, sladkou mrkvičku,
žaludy,kaštany to vše je v košíčku.
Večer se rozzáří zdobený stromeček,
každý tam najde svůj vánoční dáreček.

Velmi nepříjemný pocit

(Veronka, 3. 1. 2008 17:43)

Asi před rokem jsem měla jeden den velice nepříjemný pocit - sevření v hrudníku, špatně se mi dýchalo, nebyla sem schopná zhruba 5 minut ničeho, jak to znenadání přišlo tak to i skončilo a jakoby se nic nestalo. Netušila jsem co se děje. Do měsíce mi zemřel pradědeček. Začala jsem přemýšlet jestli jsem něměla o tom nějaké tušení ale pak sem se tím přestala zabývat. Jenže asi před čtvrt rokem se mi to stalo znovu. tentokrát zemřel babiččin pes se kterým jsem vyrůstala a měla ho opravdu moc ráda.Obě tyto tušení byly dlouhé a dost bolestivé. Poslední tušení jsem měla před měsícem. nebylo ale tak silné jako ty předchozí a rychle odeznělo. do týdne zemřela prababička, s tou jsem ovšem nevycházela, neměly jsme k sobě vztah, téměř jsem jí neznala. Možná to zní dost divně ale je to tak. Když si na to vzpomenu de mi mráz po zádech.Nevím proč se mi to stává. Jediné co vím je, že pokud ho budu mít zase začnu se bát.
Mějte se krásně pá

lilinka

(vivijenka, 16. 12. 2007 14:10)

ahoj me tohle vsechno moc zajima hlavne vyklad karet

Můj poslední záhadný zážitek

(Vilma, 22. 11. 2007 1:07)

Zemřela mi máma.Bylo jí 80 let a byla moc nemocná.Poslední tři měsíce jsme její lonec očkávali.Jenže,když skonala já byla v zahraničí asi 300km daleko.Pracuji tam.Věděla jsem,že to nebude jednoduché přijet na pohřeb.Celý den jsem bojovala s myšlenkami co mám dělat.Práci,paníze přece potřebuji,ale je to přece moje máma tohle si odemne nezasloží.Druhý den jsem se svěřila zaměstnavateli a ten mi řekl-na pohřeb svá matce pojedete.A co víc sehnal mi iodvoz domů i zpátky.A pak se něco stlo.Já měla najednou takovou radost,snad to byla euforie,smích atd.V rádiu právě hráli moc pěknou písničku,zesílila jsem zvuk a začala si s rádiem zpívat i jsem se pohupovala do rytmu.Najednou zazvonil telefon.Musela jsem rádio stišit a říkám ano prosím?Na druhé strně se ozval zvláštní zpěv.Zpíval ženský hlas a na mé dotazy vůbec nereagovala,jako když mě neslyší.Nebyla to čeština,němčina,angl,fran ani latina.A za zpívajícím hlasem jsem slyšela cinkot slkenic a hlahol.Říkala jsem nahlas co to je?Halo,halo a nic.Celé to trvalo asi2-3minuty a pak už jen ticho.Vyprávěla jsem tento příbě své kamarádce(čarodějce)a ta mi řekla,že se semnou přišla máma tímto způsobem rozloučit a ten cinkot sklenic byla oslava pro ní na uvítanou.Do dnes nevím.Ale vím,že mi to moc pomohlo.Jsem daleko klidnější,smířenější než moji sourozenci,protože vím,že máma se má dobře a čeká tam na nás.Zemřela před 2měsíci.pa

andel

(dany, 23. 10. 2007 15:45)

kdykoliv mam nejaky problem volam na pomoc andele.nebo kdyz je vam smutno, pak cytim lehky pocit na srdci vlastne to uklidneni je laska.andele jsou da se snimi bavit i pracovat. jen nekteri lide je nevnimaji,mozna proto ze nechtej.a andele jsou tak radi ze vubec onich vime.jen si skuste zavolat budte chvili sami a zjistujte jake mate pocyty-jestlize pocytite to jehko na dusi a lasku tak se vas dotknul samotny andel ktery vas tak moc miluje,chrani a vedne vnoci nad vas bd.jeto nadhera

Vše kolem nás - 3

(Petsu, 3. 9. 2007 16:17)

Ještě jsem si vzpomněla na to, jak jsme vzájemně provázáni s blízkými lidmi, to jistě zná každý, když na někoho myslíta a v zápětí zavrčí mobil :o)...A stejně tak se mi přihodilo s mým mladším bratrem, když byl ještě malinký, že jsem spala, bylo dopoledne a zdál se mi sen. Jela jsem na lyžích a uvízla v jámě ještě s jenou známou.Nemohly jsem se vyškrábat ven, tak jsem volala o pomoc.Sne skončil, už si nepamatuji jak, vstala jsem, šla do kuchyně, dala si čaj a začla povídat s mámou.Začala jsem jí vykládat sen. V tu chvíli se zarazila a říkala, že Pepča - mladší bratr jí říkal, že je volám.Máma mu na to odpověděla, že ještě spím a že se mu to asi jen zdálo.:o)Bratr býval hodně senzitivní, to děti vlastně jsou. Taky jednou šel u babičky s mámou na zahradu.Muselo se projít nejdříve starým barákem, kde jsou sklepy a dílna.Šli chodbou a najednou se prý naráz oba otočili, protože slyšeli šoupání pantoflí, nikdo ale za nimi nešel!Babička pak říkala, že takhle šoupávál nohama její tchán!Dějou se to věci kolem nás a jejich spousta.Budu milé duše končit.Myslím, že se není čeho bát a že je to jakási "transformace" světa, která bude trvat asi ještě hodně dlouho a postupně nás učím "tomu všemu, zatím pro nás tajemnému".Věřím, že tyto "neobyčejné situace" jenou budou připadat každému "normální"....tak se mějte a na svět se smějte.Petsu@email.cz :o)

Vše kolem nás - 2

(Petsu, 3. 9. 2007 16:16)

Vzpomínám si, když mi umřela babička, se kterou jsme se díky velké vzdálenosti a situaci v rodině, příliš nesetkávali.Táta mi tehdy dal po babičce zlatý řetízek se znamením.Moc se mi tenkrát líbil, ale jelikož jsem jiné znamení, chtěla jsem tento přívěšek mermomocí sundat.Ale jak? Přetáhnout to nešlo, i když jsem se o to snažila, ale malé očko přes velké? Byla jsem z toho "nervózní" a smutná, tak jsem tento řetízek pohodil po zemi....když jsem se po pár minutách zvedla z křesla a sebrala řetízek s přívěškem, nevěřila jsem svým očím.Přívěsek byl venku!:o)A myslím, že to nebyla náhoda.Babičce jsem poděkovala.Jednou se mi pak zdál sen o babičce, usmívala se.Myslím, že jak mi bylo tehdy líto, že jsme se více nepoznaly, že to bylo znamení, že je to v pořádku.Zvláštní také je, že zemřela zrovna na den ,kdy se táta (babičky syn) narodil.Můj otec (nežije s námi)je skeptik a ateista, ale už neříká, že nic takového neexistuje, začal mi říkat:"...dlé tvé teorie." A co se týká astrálního cestování, přála jsem si cestovat a myslím, že několikrát to začalo a hlavně v době, kdy jsem meditovala.Popsala bych to jako šílený hluk, ačkoli je totální ticho, nebo dusot koní a jak se píše v knihách o trhnutí tělem, když se duše vrací zpět a občas "narazí".Občas se mi tyto věci dějí. Pak jsem se snažila každý den před usnutím pár minut relaxovat a "vypudit" se z těla.A právě si vzpomínám na den, kdy jsem cestovala vlakem, bylo velmi brzo ráno a já pak spala ve vlaku jak špalek,svítilo sluníčko a vlak v Mladé Boleslavi měl přestávku. Bylo ticho a já napůl procitla.Nohy jsem měla natažené na druhou sedačku, hlavu opřenou o krosnu a zas přišel ten "hluk".V tu chvíli jsem viděla své, zřejmě astrální, ruce zvednuté před sebou a měla pocit, že snad něco volám.Procitla jsem úplně a byla jsem zmatená, rozlídla jsem se po vagóně, nikdo tam nebyla, připadala jsem si totiž jako blázen.:o)Víc skušeností s astr. cestováním nemám.A jak jsem čela v řádkách pod, myslím, že se není čeho bát, že by se něco přihodilo, myslím, že je vše
"zařízeno" tak, aby vše bylo ok, tedy chci říct, že nám zřejmě je "dovoleno" jen tolik, kolik jsme schopni "unést".Věcí kolem je spousty, jen je neumíme nebo nějakým způsobem nechceme vnímat.Nedávno jsem dostala tarotové karty - je to občas síla :o).


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8

následující »