Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stránky a jejich obsah

20. 12. 2006

 

magické příběhy ze života


 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

duch

(janka, 6. 10. 2006 12:01)

je to 2roky bylo léto jeli sme na chatku ja nemohu spat každý den chodím kolem 2 ten den co sem opjet nemohla usnout sem šla k oknu a co sem vyděla dotet´´ka mě mrazí stala tam holčička ja naní koukam obličej nešel vydet vlasy blond pes ani nezaštěkal manžela sem neprobudila rano to říkam kamaradce ta odešla pak přišla a říka ted jsem potkala paní a ta říkalaže je to legenda stará 100let že se tu oběsila malá holčička na tom stromě ten strom byl vedle chalupi hned jsme odjeli domu -ps.letos sme jeli okolo a mužu říc že pomně šel mráz

Zámek

(Petra, 5. 10. 2006 13:30)

Na slovensku existuje místo které jsem navštívila poprvé už jako malá holka a od první chvíle jsem věděla ,že jsem tam doma.Znala jsem ho do nejmenších podrobností an dodnes kdykoli se objevi na obrazovce sebemenší detail poznám ho.

papuča

(anna, 26. 9. 2006 20:21)

Mala som brata ktorý bol velmi nešťastný v živote. Neskoršie prišiel o byt i rodinu. Manželka mu zomrela a tak sa uchýlil ku mne. Rád popíjal, ale to bol velmi pracovitý človek. Môj syn mu často odvrával a tak bol brat na neho nabručaný a sem tam dostal pohlavok, lebo nerobil to čo mu prikázal. Raz sme ho ráno našli mŕtveho večer ešte s nami pozeral televíziu a ja som mu zakývala rukou neviem prečo akoby som bola vedela že ho už živého ráno neuvidím. Po pohrebe asi týždeň môj syn ma čakal vydesený pred domom. Povedal mama strýko po mne hodil papuču. Neverila som ano slovo. Ale bol tam aj jeho spolužiak a ten bol ešte viac vydesený.Máme schodište hore do bytu a odtiaľ sa pomali zdvihla papuča pred očami oboch chlapcov chvílu visela nehybne vo vzduchu a potom švihom letela rovno na môjho syna. Ten uskočil a obaja s revom vybehli do dvora. Neskoršie aj v noci keď syn išiel na toaletu nebohý brat trieskal dverami až chlapec bol z toho celý bez seba. Ja som sa trochu aj smiala, povedala som mu vidíš ešte ťa aj po smrti naučí móresu. Ani tam na tvoje vylomeniny nezabudol.Anna

Kroky

(Johanka z (p)Arku, 21. 8. 2006 23:13)

Zdravím,
asi před čtrnácti dny jsem ojevila Vaše vebky,které jsou celkem fajn a od té doby jsem Vaším pravidelným návštěvníkem.I já bych se chtěla podělit s ostatními se svou zkušeností s něčím,co do dnešního dne nedokážu definovat,pojmenovat.Už od malička,kam moje paměť sahá,se mi stávají podivné věci.Než jsem nastoupila do první třídy základní školy,stávalo se mi,že jsem viděla v rohu,v pokoji kde jsem spala neidentifikovatelnou tmavou vznášející se postavu,slyšela zvuky a hlasy i když jsem v pokoji byla sama.Občas se v místnosti ochladilo a panelákové koupelně,bez oken se zavřenými dveřmi jsem cítila jakoby závan studeného vzduchu.Po nástupu do první třídy až do dospělosti jsem měla od těchto podivností klid.Asi před pěti lety se mi stalo,že jsem usnula na otomanu v kuchyni,děti spaly vedle v pokoji a po půlnoci mě probudil chlad,otevřela jsem oči,v té tmě jsem sice nic neviděla,ale měla jsem velmi silný pocit strachu a hmatatelně jsem cítila jak něco stojí u mých nohou,pak jsem slyšela tiché kroky,jako by se někdo přesouval směrem ke kuchyňské lince.V tu chvíli jsem vypálila z kuchyně a rychle jsem zahučela v ložnici pod peřinu.Dveře od ložnice jsem nezavřela a za chvlku jsem opět cítila,že "TO" za mnou přišlo do ložnice.Byla jsem úplně zchromlá,neschopná pohybu a měla jsem hrozný strach.Už si nepamatuju jak se mi podařilo usnout,ale pamatuju si,že podobných zážitků mám víc.Snad si to tu někdo přečte a třeba i napíše,že má podobné zkušenosti.Milé D&I přeji Vám do života hodně štěstí a zdraví,mějte se pěkně a ať se Vám daří.Johanka

Auto

(Václav Vilt, 21. 8. 2006 21:37)

Dobrý večer,
sice nemám zkušenosti s tajemnem,ale když moje přítelkyně řekne" tohle auto daleko nedojede ",tak se mohu 100% spolehnout,že to tak skutečně bude.Mě osobně to řekla u dvou osobních aut a jedné dodávky.No,nedojel jsem.Vlastně dojel,odtahová služba je skvělá věc. :p

Něco se mi stalo...

(Werisek, 21. 8. 2006 13:26)

Jako malá jsem žila u svých prarodičů a pokaždé,když jsem šla do koupelny,tak mi začaly blikat světla.Vždycky jsem to říkala babičce a ta to šla zkontrolovat,ale ty světla ji už neblikala. Ještě dneska kdykoliv jsem u babičky,tak mi občas blikaj.Ostatně naše koupelna byla vždycky podivná.
Jednou jsme s bratříkem mamky hráli na schovku a dlouho jsem ho nemohla najít.Šla jsem se kouknout i do koupelny a nerosvítila jsem.A z vany začalo něco mluvit.Lekla jsem se a raději utekla.Nemohlo to být z vedlejšího bytu,protože mají prarodiče rohový byt... Raději jsem to nikomu neříkala,protože by se mi smáli.
Největší příhoda se mi ale stala,když mi bylo 9 let a bydleli jsme na vesnici. Brzo ráno jsem se z ničeho nic vzbudila a u mamčiný postele stála podivná a malá postava.Měla černý plášť a špičatý klobouk a obličej svítil...Moc jsem na ni neviděla,ale to bylo asi jenom dobře. V životě jsem se tak nebála :o) I pohnout jsem se nemohla.Jen jsem tam tak ležela a čekala jestli se něco snane. Dlouho nic a nakonec jsem usnula.Nejspíš únavou.
Je to tak rok, co mamka něco hledala na internetu a našla webku,kde bylo popsáno to stvoření. Byl to Zvíkovský rarášek, který se nachází od Písku k Milevsku a my jsme bydleli v půlce této trasy. Jen tak mi začaly téct slzy a to se mi ani brečet nechtělo. ALe měla jsem takovej divnej pocit. Neumim to popsat.
No a to je vše. Myslim si,že nejsme na Zemi jen my,ale i něco,co nevidíme. Okolo nás je spoustu energie,kterou někteří lidé vnímají nebo jí přehlížejí. Já osobně spíš hodně vnímám lidi.To jak se chovaj... K sobě a k lidem okolo sebe. Vždycky se snažím pomoci.Asi jsem vážně po mamce :D
Mějte se hezky. Werča


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11